Historie Poděšína
Obec Poděšín leží 15 km jihozápadně od Žďáru n/S. a 6 km na severovýchod od Polné v nadmořské výšce 562 m.n.m., má 92 domů, 251 obyvatel a rozkládá se po obou stranách Poděšínského potoka, který pramení v rozlehlých lesích nad Poděšínem na takzvané střeše Evropy a má dvě prameniště. Jeden pramen pramení na Samotíně, kde jsou obecní studně a druhý až na Janovickém katastru ve Špitálském lese. Poblíž tohoto toku se v minulosti staly dvě vraždy. První se stala v roce 1926, když mladík z Janovic ubil svou milou a pak se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn a odsouzen k trestu smrti provazem. Rozsudek byl do roka po vraždě vykonán. Druhá vražda se stala o sedm let později, když údajně pytlák ubil hajného. Tato vražda nebyla nikdy vyšetřena. Oba prameny se spojují do jednoho proudu na horním konci vsi u kulturního domu, a dále jako jeden tok vtékají uprostřed návsi do obecního rybníka, který je velký asi 1,5 ha a má ho pronajatý místní sbor dobrovolných hasičů na chov ryb, tento sbor byl založen v roce 1902. Potok teče dále na sever přes Nížkov a za Bukovou se vlévá do řeky Sázavy. Obec patří historicky do Čech. První písemná zmínka o obci je z roku 1233 a úzce souvisí s počátky nížkovského kláštera a kostela za vlády panovníka Václava 1, syna Přemysla Otakara 1. Tím patří mezi úplně nejstarší obce na žďárském okrese i když největší část své existence patřil pod polenské panství a to od svého vzniku až do roku 1884, kdy byl zařazen pod okres Německý Brod. Za druhé světové války v roce 1940 byla obec Němci zařazena pod okres Jihlava, po válce se znovu vrátila pod nyní už Havlíčkův Brod, aby nakonec v roce 1949 zakotvila v okrese Žďár nad Sázavou.
Otisk
pěčetě z roku 1850.
Původní název obce Pustsin byl mnohokrát změněn a zkomolen např. Pozdyesin, Podyschin, Pozdiessin, Podissyn, Podiessin, Podieschin, Podiessin až konečně v roce 1854 nabyl konečné podoby na Poděšín. Historie obce byla od počátku dramatická, vždyť v roce 1318 za vlády Jana Lucemburského, byla přepadena a vypleněna jistým Billungem ze Žumberku a Bohuňkem z Popovic, kteří se vraceli z válečné výpravy. O rok později s nimi vedl spor majitel polenského panství Vikard o náhradu škody za zničenou obec. Další zmínka o vsi je z roku 1390, kdy majitel polenského panství Jan Ptáček z Pirkštejna povolil nížkovským kněžím obnovu Filtzbauerovského rybníka u Poděšína a v roce 1502 dostala obec odúmrť od Hynka Bočka z Kunštátu. V roce 1636 bylo v Poděšíně osedlých 16 selských domů. V roce 1708 byla postavena zvonička, která byla v roce 1874 přestavěna na kapličku “panny Marie”. Byl do ní použit původní zvon, který zde vydržel až do první světové války, kdy ho Rakouská monarchie zkonfiskovala na zbrojní průmysl. Po válce byl použit železný zvon, ale soudě dle pamětníků to nebylo ono, a tak v roce 1970 nechala obec udělat zvon nový, který slouží dodnes. Již v roce 1737 měla obec svoji pečeť, a to strom stojící u statku, která se bohužel nezachovala. V roce 1771 při prvním sčítání bylo v obci 36 domů a 235 obyvatel.
V roce 1825 byla založena jednotřídní škola. První tři roky se vyučovalo v soukromém domě č.p. 20 a roku 1928 byla postavena jednotřídní škola. Ta byla v roce 1895 přestavěna a 1908 přistavěna a rozšířena na dvoutřídní. V roce 1942 byla založena mateřská škola v jedné ze tříd školy, protože ta byla za války opět spojena v jednu třídu, a o tři roky později chodí starší děti do Nížkova do tak zvané měšťanky. V roce 1975 byla škola v obci zrušena a tak ji občané přebudovali celou na mateřskou školu, která byla otevřená o rok později. Roku 1978 byla měšťanka v Nížkově zrušena, proto starší děti dojížděli do Nového Veselí. Od roku 1990 chodí všechny děti školou povinné opět do nově otevřené školy v Nížkově.
V roce 1871 byl k obci přikoupen Samotín u Rudolce, takže se katastr rozšířil až na dohled k Rudolci a k Janovicím. V letech 1873,1874 a 1917 byla velká sucha, a proto ve vsi vypukly velké požáry. V roce 1925 byl po celé vesnici zaveden elektrický proud, v roce 1946 byl do hostince zaveden první telefon a o tři roky později si občané vybudovali obecní vodovod a veřejný rozhlas po vsi, čímž skončila doba bubnování. To obecní strážník chodil po vsi, bubnováním svolával občany a předčítal jim různé zprávy, vyhlášky a nařízení. V roce 1979 byla zahájena výstavba veřejné kanalizace.
Obec Poděšín byla téměř vždy samostatná jen od roku 1980 do roku 1990 patřila pod MNV Nížkov, od té doby je opět samostatná a je řízena sedmičlenným výborem, který řídí starosta. Tento výbor uspořádal v letošním roce setkání rodáků, na které se sjeli krajané z celé republiky. K této příležitosti byly vydány dvě emise pohlednic obce. První byla reprodukce staré dobové pohlednice a druhá ze současnosti. Dále výbor vydává obecní zpravodaj, o který je značný zájem nejen u občanů obce, ale píší si o něj i rodáci.
V současné době je v obci kulturní dům, který byl postaven v roce 1954 a letos opraven. Trénuje a hraje zde své zápasy aktivní oddíl stolního tenisu, mezi nimiž vyrostla i juniorská reprezentantka Renata Chvátalová, která nyní hraje v Německu. Dále je zde mateřská škola, kterou navštěvují i děti ze sousedního Sirákova, prodejna smíšeného zboží, která byla postavena v roce 1989 a nyní patří Jednotě. U rybníka stojí stylový hostinec “Na hrázi”, který byl přebudován z bývalého vodního mlýna a má silné kamenné zdi, takže i v největších vedrech je v něm příjemný chládek. U školy je hasičská zbrojnice, ve které jsou tři druhy stříkaček od staré ruční až po novou PPS 12. Tělovýchovná jednota má za vsí sportovní hřiště na volejbal a malou kopanou, vedle něhož stojí kabiny s klubovnou. Z obce je od nové čekárny, která byla postavena v roce 1987, dobré autobusové spojení do okresního města Žďáru n/S., dále do Polné, Jihlavy a Přibyslavi. Obvodní lékař, dětský lékař, pošta, škola, kostel římskokatolický a hřbitov je pro nás nejblíže v Nížkově. Kostel a hřbitov evangelický je v Sázavě.
Po roce 1989 vzniklo v Poděšíně mnoho soukromých subjektů. Na zemědělských pozemcích hospodaří zemědělské družstvo vlastníků a dalších devět soukromě hospodařících rodin. Dále zde podnikají firmy, které jsou známy daleko za hranicemi obce jako například: opraváři zemědělských strojů JAMO, truhlářství Dobrovolný, kamnářství Šimek, dále je zde zámečník, truhlář, opravář aut, elektrikář, zpracování účetnictví a farma na pěstování králíků.
Po několikaletém útlumu se opět začala obec rozrůstat o nově stavěné i přestavované domy. Je zde i dost silná skupina tak zvaných chalupářů, kteří si své domy udržují v pořádku. V současné době se připravujeme na plynofikaci, která by měla ve dvou až třech letech proběhnout. Budoucnost obce vidím v dobrém světle.
Sepsal Zdeněk Jaroš , starosta obce Poděšín.
Upravil Jaroslav Dočekal
