leží v nadmořské výšce 562 m. rozkládá se po obou březích potoka poděšínského, který směrem od jihu k severu protéká obcí. Politická obec Poděšín má 57 čísel a 378 obyvatelů národnosti české (dle sčítání lidu z roku 1921.) z nichž 334 jsou náboženství katolického, 44 náboženství evangelicko - českobratrského. Obyvatelé jsou většinou zemědělci. Z ostatních živností zastoupeni jsou: 1 mlynář, 1 kupec, 2 hostince, 2 krejčí, 1 truhlář, 1 kovář, 2 hokynáři. Obec náleží samosprávnému a soudnímu okresu Polná, politický okres Německý Brod, kraj Čáslavský, finanční ředitelství Čáslav, ředitelství drah Králův Hradec, ředitelství pošt Pardubice, farnost Nížkov, poštovní úřad Nížkov. Tvoří samostatnou obec školní. Škola založena r. 1825, od kteréhož roku do roku 1908 byla jednotřídní, v roce 1908 přistavěna a rozšířena na dvoutřídní.

V obci je sbor dobrovolných hasičů o 33 činných členech, jehož starostou je t.č. Antonín Chvátal, rolník čp. 39, velitelem Jaroslav Dočekal, rolník čp. 9. Sbor vlastní jednu čtyřkolovou ruční stříkačku a 1 motorovou stříkačku typu “Delahaye” vyrobenou v Paříži a zakoupenou na pražském veletrhu. Skladiště sboru je ve školní budově se vchodem na straně severní.

V obci je spořitelní a záložní spolek pro Poděšín a okolí. Starostou jest Antonín Chvátal, rolník v Poděšíně a pokladníkem Josef Hanus, rolník čp. 46.

Katastr obce:

Poděšín r. 1636. ( Městský archiv Litomyšl )

Majitel panství polenského Kardinál František kníže z Dietrichštejna. Grunty osedlé: 1. Eliáš Rychtář, výsadní rychta s koňmi. 2. Urban Doležal, 3. Mathes Frypauer, 4. Jiřík Endres, 5. Jan Filcpauer, 6. Folda Lukšů, 7. Matouš Krystan, 8. Bartoň Krupauer, 9. Hons Feytn, 10. Štěpán Dyrpaur, 11. Klyment Pibelů, 12. Martin Sobotka, 13. Šimon Pátků, 14. Šimon Pospíchal, 15. Kristian Tlačbaba, 16. Vondra Nedělka, 17. Jakub mlynář. Suma lidí osedlých s koňmi 16, bez koní 1. - Suma úroků o sv. Jiří 6 kop 17 gr. 5 dr. - Suma úroků havelských 6 kop 17 gr. 5 dr. - Odúmrtí 3 kopy grošů o sv. Jiří a 3 kopy na Havla. Roboty orní 32 dní. Poznámky předešlé jsou z doby největšího utrpení českého lidu, z války třicítileté, 12 let před jejím skončením. Roku 1649, rok po válce je v Poděšíně stav hospodářského zvířectva: 2 koně, 16 volů, 16 krav. Před válkou bylo v Poděšíně osedlých 16 domů, ale r. 1649 jen 8 selských domů, 8 pustin. V roce 1654 bylo v Poděšíně rolníků: 1. Martin Filcpauer, 2. Mikuláš Krista, 3. Eliáš Rychtář, 4. Pavel Musil, 5. Filip Puberle, 6. Jiřík Freupauer, 7. Jan Blažek, 8. Bartoň Krupauer, 9. Jiřík Nedělka. Rolnický grunty pustý: 1. Faldy Sobotky, 2. Šmejkalovský, 3. Duškovský, 4. Fryvúrdtovský, 5. Šímovský. O těchto zaznamenáno: dokonce pustý a zbořený, role všechny ladem leží. Chalupníci 1. Vít Ráma, 2. Matěj Doležal, 3. Jakub Pospíchal. Bylo tedy r. 1654, 6 let po válce třicítileté, v Poděšíně 17 čísel, 12 osedlých, 5 pustých. Dle berní rulle-revisitace ze dne 14. listopadu 1675, jde najevo, že tyto ubohé poměry hospodářské se za 21 let nezměnily, nýbrž, soudíme-li dle stavu hospodářského zvířectva, ještě zhoršily. Lze se také domnívati, že někteří odvážnější, dovědivše se o revisi majetku ( jež sloužila za podklad pro výměru kontribuce ), dobytek svůj do lesů odháněli. Půda neúrodná, škrobovitá. Roku 1719 osedlých 17 domů. Obec Poděšín má 2 rybníčky ve vsi oba pod 3 kopy, též nad olším na 1/2 kopy násady a také obecní chalupu, kterou obývá Michl Musil, nádeník.

První sčítání lidu a číslování domů v roce 1770-1771.

Povinností konskripční komise bylo, aby podala nejen soupis všeho obyvatelstva, na jehož základě by potom bylo možno spolehlivě prováděti rekrutýrku, ale měla si všímat též životních poměrů obyvatelstva, pokud by působily na jeho tělesnou zdatnost. Vyjímám tady z obšírné zprávy konskripční komise následující. ? “ Mnoho nemocí bylo z nedostatku obilí, které již po 2 léta špatně se urodilo. Než aniv v požehnaných létech nevystačí poddání pro nemírné dávky se svým obilím ode žní do žní a musí proto k jídlu a k osetí závdavek bráti. Často prý se stává, že je sedlák přeložen na jiný grunt, ano i do jiných vesnic, a nesmí ani zděděný nebo odchovaný dobytek s sebou vzíti. Selské usedlosti podle libovůle vrchnosti prý se zveličují nebo zmenšují. Tu a tam dělají se z vesnic dvory, sedlákům odnímají se proto nejlepší pozemky i pastviny a poddaní jsou překládání do jiných vesnic. Kontribuce však počítá se jako by byli na dřívější usedlosti. Pozemky selské jsou všude zanedbané, neboť dobytka poddanského stále jest užíváno ku pracím vrchnostenským, tak že málo v chlévích pobývá a proto nedostává se potřebné mrvy. K robotám musí sedláci bitím doháněni býti. Jelikož si nemohou držeti k robotě potřebné čeládky, jsou ku práci polní přibrány docela malé, nedospělé děti, což jest na újmu jejich tělesnému vývoji. Všude stěžovali si poddaní, že nedostali z poslední války náhrad za přechovávání vojska, za dodávky přípřeže. Odváží-li se kdo těchto peněz od vrchnostenských úřadů žádati, bývá odmrštěn, při čemž mu bývá ještě vyhrožováno. Je-li poddaný vědom svého práva a odváží-li se svoji vrchnost u krajského úřadu žalovati, tu prý sice bývá k vyšetření stížnosti vyslána komise, ale užívá obyčejně pohostinství vrchnostenských úředníků, kteří o jejím příchodu jsou předem zpraveni, a poddaný zůstává v neprávu. Robota prý je všude neurčitá, nevymezená a závislá na libovůli úředníků, kteří povolávají sedláky ku pracím robotním jen za pěkné povětrnosti, takže jen za nepohody mohou se sedláci o své pozemky starati.” Ü

Ves Poděšín: Místní plac v kterémž jeden obecní rybník a 2 louže jsou, ostatní ale rozjeto jest, číslo 1. chalupa Václava Jaroše, číslo 2. dům Pavla Pybely, číslo 3. chalupa vdovy Coufalový, číslo 4. dům Šimona Doležala, číslo 5. dům Víta Beneše, číslo 6. dům France Chalupníka, číslo 7. chalupa Víta Jaroše, číslo 8. dům Víta Jaroše, číslo 9. dům Matouše Šimka, číslo 10. dům Havla Musila, číslo 11. dům Matěje Chvátala, číslo 12. chalupa Marka Chvátala, číslo 13. chalupa Antonína Laštovičky, číslo 14. dům Řehoře Doležala, číslo 15. dům Martina Košáka, číslo 16. chalupa vdovy Fribaurový, číslo 17. dům Štepána Blažka, číslo 18. chalupa Jana Brože, číslo 19. dům Jana Rosickýho, číslo 20. dům Kačpara Sobotky, číslo 21. chalupa Bartoloměje Novotnýho, číslo 22. chalupa Bartoně Chvátala, číslo 23. chalupa Havla Veselýho, číslo 24. Obecní pastouška, číslo 25. chalupa vdovy Pospíchalový, číslo 26. chalupa Matouše Krigara, číslo 27. chalupa Šimona Krigara, číslo 28. chalupa Josefa Pibely, číslo 29. dům Víta Chalupníka, číslo 30. dům Ondřeje Dobrovolnýho, číslo 31. chalupa Jiříka Gabriela, číslo 32. dům Josefa Půži, číslo 33. chalupa Matouše Jaroše, číslo 34. dům Matouše Jaroše, číslo 35. dům Tomáše Matouše, číslo 36. chalupa Tomáše Pibely.

Poděšín patřil školou do Nížkova. Již ke konci 18. století a začátkem 19. století (r. 1813) naléhal krajský úřad na knížecí správu, aby převzala patronát nad školou, která měla býti postavena v Sirákově i pro Poděšín. Jednání se protahovalo bezvýsledně. Konečně 18. září r. 1825 usnáší se Poděšín stavěti školu pro sebe a školu si vydržuje obec sama. Poděšín uvolil se platiti učiteli 2. zl. 24. kr. běžné mince, 8 mír žita, 6 centů sena. Z dítka 6 - 7 letého 1 kr. z 8 - 9 letého 1,5 kr. 10 - 12 letého po 2 kr. a sice po 47 týdnu v roce, 7 sáhů dříví. Pro kněze, který vyučoval náboženství zavázala se obec vysílati povoz. Tyto závazky vtěleny do knih všem hospodářům v Poděšíně a byly zemským guberniem dne 9. prosince 1827 schváleny. V čele obce v Poděšíně toho času byli: Jan Rosecký, rychtář, František Matoušek, konšel, Jan Jaroš, konšel. Vrchnost s ohledem na to, že obec svoji robotu, 1794 dní s potahem a 1067 dní ruční práce, pro velkou vzdálenost od panských lesů, platí od r. 1820 hotovými penězi, darovala na stavbu školy 4500 šindelů, 6750 šindeláků, 20 kop laťáků a 40 mír vápna. Prvním učitelem ( provisorem ) ustanoven na škole v Poděšíně “Franz Hlatký”, dne 26. května r. 1825. Vyučování bylo zatím v domě Františka Matouška, čp. 20. V nové škole se začalo vyučovati 21. listopadu r. 1828.

Dopsáno dne 1. února léta Páně 1930. Richard Markvart t.č. kronikář obce..

Lidská Paměť netrvá dlouho. Umírá s těmi, kdož jako děti byli ještě účastníky. Nynější dospívající hospodáři již ani neuvěří. Proto pro paměť budoucím, stůjtéž zde tyto řádky, k nimž podmět dalo vypravování pamětníka starých dob, 80-ti letého dědečka “Zelenovýho”. (Jan Dobrovolný čp. 32, narozen 14. června 1849). Když někdy sedával jsem s ním, tu vzpomínal zašlých dob, svého dětství i mužných let a tehdy napadlo mi zachytiti něco těchto vzpomínek, jež by částečně osvětlily dobu, hlavně poměry hospodářské let šedesátých minulého století. Škola v obci byla tehdy jednotřídní, dětí v ní dosti. Chodilo se do školy do 12 let. V zimě bývala škola plná, počátek jarních prací byl koncem pravidelné docházky. Tu děti pomáhaly na poli i pásly a škamny zůstaly opuštěny. Radostí dětí mnoho neužily. Sem tam zahrály si “tyčkrle” (špačka), o “čamrdy”, ale více byly přidržovány k práci a často už v 10 letech dávány do služby. Sáňkování bylo p. učitelem přísně zakázáno. O nějakých bruslích ani potuchy. Na klouzání stačily okované pantofle. Ve škole se psávalo pery brkovými, jenž p. učitel perořízkem vyráběl z přinesených brků, vždy ve čtvrtek, kdy bylo prázdno. Byla radost na něho pohleděti, jak rychle z brků pera řezal. Zima přinesla dospělým trochu odpočinku, dětem radost z příchodu Mikuláše a Barbory. Na to se tehdy pamatovalo a Mikuláši chodili pěkně přistrojeni. Zima končila veselým masopustem. Ten se držíval slavně. Maškary začaly chodit na Tučný čtvrtek a chodily až do masopustního úterý. Chodilo se po staveních a bývalo koblih, masa a jaternic do syta. O všeliké šprýmy (někdy i přehnané) nouze nebyla. Na masopustní úterý chasa vhodila “po ovse”. Vybrala ovsa až dva centy hostinský jej odkoupil a pilo se vesele. Na ostatky se tancovalo 3 dny. Obvyklé tance byly: “Lotyš, Dají, Polka, Mazurka. Jaro přineslo nové starosti. Jen v měsíci květnu bylo ještě veselo o “kácení máje”. Májí se stavělo v obci 8 až 9. Postup obhospodařování tehdy byl: žito, brambory, oves, úhor. Na úhoře se pásli voli. Před sv. Janem Křtit. se navezl hnůj a zaoral se. 3 neděle se nechalo pole ležet, pak se uvláčelo, potom radlem přeoralo. Za 14 dní opět se uvláčelo, pak se naorávalo ruchadlem (mělo 1 plech). První “duplák” (dvoják) přivezl sázavský mlynář Janáček odněkud z kraje, byl dřevěný se 3 klečemi. Budil obdiv. Selo se na záhony, nechávaly se rozvory. Záhon se osíval rukou šikmo na obě strany. Mlátilo se cepy. Na podzim, když nastalo setí, vstalo se ve 3 hodiny, obilí na setí se vymlátilo, o klekání se jelo set. Mlelo se na mlýně českém (mlýnským Kamenem), mouka i chléb byl černý, s dnešním není k přírovnání. Nářadí hospodářské bylo: rádlo, ruchadlo, brány s dřevěnými deskami. Dobytka bývalo málo, málo také hnoje, podle toho také úroda. Také se hnojilo “umělým hnojivem”. Od mydlářů se kupovala t. zv. “štolovina” To byl vyloužený popel s vápnem, jako odpadek při výrobě mýdla. Na 1 míru dávalo se toho k žitu 50 liber. Jaký účinek mělo toto hnojení lze si domysliti. Také se hnojilo popelem. Pro ten se daleko jezdilo. Koní bylo v obci málo. U Pibelů 1, (nyní Jágr čp.2) u Novotných 2, (nyní Doležal čp.4) u Ficbaurů 2 (nyní A Fejt čp 19) celkem 5, nyní přes 30). Hovězí dobytek byl laciný. Kráva za 15, 20-30 zlatých. Míra pole za 30-40 zlatých, ale také za 10 zlatých. Pibelovo živobytí ve výměře 265 měr koupil žid z Polné as v.r. 1868 za 6000 zlatých. Lnu se tehdy pěstovalo mnoho. Při výměře 50 měr až 6 měr se osívalo lenem. Urodilo se ho na těch 6 měrách 26 centů, (1 cent = 100 liber, 1 libra = 55 dkg). 24 centů se ztoho prodalo, 2 centy se nechaly na přídlo. Třelo se v Pazderně. Třely ženy t.zv. “tředlé”. Tyto tředle byly chalupnice, které se stále třením zabývaly, k nim připojila se vždy děvečka ze statku, z něhož se právě len třel, neboť se třelo po pořídku (jeden po druhém). 12 tředlí třelo se ve 2 kůlnách. 2 hrsti tvrdého lnu se svázaly žitným stéblem ve snopek, 30 snopků v otýpku čili šůtek. Některá tředle vytřela 10 šůtek denně, některá až 15 šůtek. Od vytření 1 šůtky dostávala 4 krejcary šajnů ke stravě. Snídani tředle neměly. V 10 hodin dopoledne upekly si v pekárně opálku brambor a třely až do poledne, kdy šly k hospodářovi na oběd. Když dotřely dostaly zavdanou. Ve třelnách se topilo pařezím. Každý hospodář připravil pařezí 13 coulů dlouhé (1 coul = 2,5 cm).Spotřebu dříví určoval “Pazderák”, ten topil celou noc v jedné peci. Byly v naší pazderně 2 pece, u každé 1 topič. Týden, 12-14 dní třel některý hospodář. Třelo se od posvícení až přes vánoce, vždy od 3 hodin ráno do klekání. Vytřelý len se každého dne u hospodáře vážil, v 9 hodin odešly tředle ze stavení, děvečka popravila dobytek, do 11 hodin přadla, vstávala ve 3 hodiny. Roční služby měla 16-18 zlatých, (pacholek 24 zlatých). Len se drhl na drhlenách, při světle v noci a při světle se v maštali na podzim snopkoval. Svítilo se olejem. Smažilo se napořád na lněném oleji, ale také strava, brambory i kaše jahelná se mastila olejem. Olej se dělal u Laštůvků v Nížkově a u Špinarů v Sázavě. Z jednoho záboje (to je 1 dávka semena do stup) byla 1 hobla oleje (1 hobla = 0,5 mázu, máz něco přes 1 litr) Od záboje se platilo 4 krejcary. Až 18 - 20 lidí dělalo olej pohromadě, třeba až 3 dny a mlynář je stravoval. Nejlepší ze všeho bylo, když se vytřený len odvážel k židovi do Polné. Tu dával žid na fůru lnu dobrý oběd masitý a na zavdanou kořalku nebo pivo (jak kdo chtěl). A na to se každý těšil. Hospodář, že dostane peníze, čeledín, že se dobře poměje. Tehdy maso bylo vzácností. Jen o slavných příležitostech ho bylo, o svatbách, posvícení, pouti a na ostatky, kdy se zabíjelo. O těch dnech také bylo veselo, posvícení se slavilo 2 dny. Ale jinak v roce radovánek nebylo. Do hospody se málo chodilo, jen v neděli někdo, zato na táče hodně. Nejdřív byla hospoda u Rosecků, čp. 46, kde nyní Jos. Hanus, potom byla u Bláhů, čp. 8, později ve mlýně čp. 53, kde doposud je. Tam byl prvním šenkýřem žid Loivy, po něm tam přišel mlynář (jméno zapomenuto) po něm fajfkář Škarvada Josef (dělal také dýmky), pak Frant. Kocenský. Každý z obou jmenovaných byl na mlýně as 10 let. Po Kocenském tam přišel Václav Šurnický, který tam byl 35 let. Na táčích se vyprávěly rozličné příběhy, noviny se nečetly. Různé zprávy ze světa přinášeli žebráci, kterých chodilo mnoho. Ti vypravovali, jak tam a tam hořelo, krádež, loupež nebo vražda se stala. Byly to příběhy někdy mělo pravděpodobné, ne-li úplně smyšlené. Nedivme se proto, když známosti o světě byly tak kusé, vzdělání tak nepatrné, že prostá smysl venkovana byla v zajetí různých pověr. Věřilo se na “ouřky”, “učarování” dobytka. Za nic na světě nebyli by ukázali někomu prasnici s malými prasátky. Nejdřív tak po 4 nedělích. Nejtajemnější byla noc Filipo-Jakubská. Na Fillipa-Jakuba nevpustili někde ani známého do stavení. V Poděšíně takovou tajemnou, ba obávanou osobou byl pohodný z Borové, (o něm také vyprávěla panímáma Sobotková, která před 3 roky zemřela ve věku 91 let). Vysoký muž s dlouhou holí v ruce, s pytlem přes rameno, do něhož žiti sbíral. Do stavení přišel, ve světnici bez vybídnutí ke stolu usedl, dávku žita sobě poručil. Někde ošatku, jinde misku žita mu dali. Odcházeje, tajemně holí na strop několikrát zaklepal a bez pozdravu odcházel. Lidé si oddechli, když byl ze stavení. Lid chodil prostě oblečen. Do práce v oděvu z domácího plátna, pro svátek měli muži 1 soukenný obyč. modrý oblek. Plátno bylo trojí: tenké, pačesné (prostřední jakosti) a hrubé koudelné, čili tlusté. Muži měli ve svátek košili s rukávy z jemného plátna, ostatek byl z plátna pačesního. I ženy měly horní část košile z tenkého plátna, spodek z hrubého. Velkých živelných pohrom, jako krup, povodní byl Poděšín dosti ušetřen. Horší bývalo, když vypukl požár. Krytina byla napořád šindelová a došková. Oheň se hasil vodou z konví a puten, stříkalo se ruční stříkačkou. Dlužno jest, zmíniti se o kritickém 16. Květnu r. 1881, kdy napadlo mnoho sněhu a byl takový mráz, že u Rousměrova na Moravě umrzli 2 formani. Válka v r. 1866 vyžádala si z Poděšína 2 životy. Padl Václav Šimek z čp. 23, kde nyní Pařízek a čeledín Tonda z Kameniček od Chvátalů, čp. 39. Po válce vypukla cholera a mnoho lidí z Poděšína na ni zemřelo.

Na jaře r. 1925 ustavilo se v obci elektrárenské družstvo, jehož předsedou jest Adolf Fejt, rolník v Poděšíně čp. 19 a jednatelem rolník Jaroslav Dočekal. Úkolem jeho bylo provésti elektrisaci Poděšína s využitím proudu k osvětlování i pohonu motorovému. Na jaře začalo se stavbou elektrického vedení do naší obce. Proud dodáván z elektrárny mydlovarské u Čes. Budějovic. Náklad na zařízení elektrického vedení bude přes 60.000 Kč. Poprvé zapjat proud v pátek dne 31. července r. 1925. Též do školní budovy zavedeno o prázdninách elektrické světlo.

V úterý dne 19. října 1926 as ve 3 hodiny odpoledne nalezl chalupník Jan Stránský čp. 51 horních lesích u Chalupníčkova lesa (č.katastru 1268) mrtvolu mladé ženy na zemi obličejem ležící. Na první pohled bylo patrno že byla zavražděna. Nemeškaje sdělil to starostovi obce Flesarovi a ten s členem obecního výboru Josefem Hanusem a jeho synem Josefem a obecním strážníkem Blažkem odebrali se na to místo. Hned poslali s dopisem mladého Hanuse na četnické velitelství do Polné a v 6 hodin přijela na místo soudní komise. Ten večer bylo velmi bouřlivo. Byl veliký vítr, tma, padal mokrý sníh. Mnozí mladíci z Poděšína šli se tam podívati a poznali v zavražděné Marii Waserbauerovou, která kdysi sloužila v Poděšíně u rolníka Jaroslava Dočekala. Tou dobou sloužila u svého strýce, chalupníka ve Stáji. Když byla totožnost zavražděné zjištěna, ihned padlo podezření na jejího milence Františka Chmelu, zedníka z Janovic, o němž se vědělo, že ji často zabitím vyhrožoval. Jeden z četníků odebral se s Rudolfem Dobrovolným, rolnickým synem z Poděšína, k otci jmenovaného Chmely do Janovic, kde zjistili, že týž od soboty není doma. Při prohlídce bytu byla nalezena prázdná krabice revolverových nábojů. Pak odešli do Stáje ke strýci zavražděné a tam jim bylo sděleno, že Marie Waserbauerová odešla v sobotu ráno ke své matce do Vepřové, aby tam pomohla mlátit. Potom se vrátili zpět do lesa na místo činu. U mrtvoly stál vrchní četnický strážmistr z Polné a rolník Josef Hanus z Poděšína. Později přišel tam telefonicky povolaný četnický nadporučík Brabec z Německého Brodu, ráno v 6 hodin 2 četníci z Bedřichova a také z okolních četnických stanic, tak že v 8 hodin tam bylo 23 četníků. Pátrání po zmizelém vrahovi nemělo kladného výsledku.

Vrah nalezen.

28. října pořádán byl poděskými střelci hon. Toho dne byl značný mráz. Když přišli střelci a honci za Gregarovy a začali tvořiti kruh, tu pojednou honci jdoucí do leva počali křičeti: “Ježíšmarjá, tady leží Franta Chmelů střelenej”. Hned se tam hrnuli i jiní honci. U cesty seděl Chmela se střelnou ranou u pravého oka. Oko vyteklé, bez klobouku, celý zakrvácený. Strašný byl na něho pohled. Hostinský Josef Dobrovolný mu povídá: “Od čeho to máš?, a on nato to mám vyrážku”. “Ty jsi zabil Mařenu”, volali někteří. “Né” odpověděl. U sebe měl nabitý bubínkový revolver a více nábojů, 14.500 Kč na hotovosti. Odvezli ho do Polné, tam se přiznal k činu a byl dopraven do jihlavské nemocnice. Po vyléčení dopraven ke krajskému soudu do Kutné Hory.

Chmela se dověděl o cestě děvčete do Vepřové a vyčkal je na cestě. Patrně na jeho přemlouvání upustila od cesty k matce a šla s ním do Nového Veselí, kde v jednom hostinci sním večer strávila. Ráno v neděli vydali se na cestu, ale nikoliv k Vepřové, nýbrž přes Újezd a Blažkov k Poděšínu. V Poděšínských lesích počal do své oběti revolverem ze zadu a v běhu stříleti. Ač zasažena několika náboji, nebyla pro špatnou jakost zbraně vážněji zraněna. Tu dohoniv ji na Sobotkově pasece, osmi ranami rukojeti revolveru rozbil jí lebku. Byl to as hrozný zápas. Na místě rozházeny všední šaty dívčiny, jež sebou v uzlíku nesla, šála uvázla na borovici, půda rozdupána, kousky z přerážené rukojeti ležely na zemi. V pevně zaťatých rukou mrtvé uvázly vlasy vrahovy.

Počasí v r. 1926.

Rolníci Adolf Fejt, Josef Dobrovolný a Stanislav Chvátal podnikli v tomto roce z jara stavbu vodovodu. Nádržka nalézá se na Štajbli na louce rolníka Dobrovolného. Montáž provedl strojník Jeřábek z Nížkova.

Motorisace.

Výhoda motorů k pohonu hospodářských strojů se čím dále, tím více rolníky uznává. Do dnešního dne je v obci 21 motorů.

Rozsudek smrti.

V pondělí dne 4. dubna 1927 odsouzen František Chmela kutnohorskou porotou, devíti hlasy ze dvanácti, k trestu smrti provazem. S cynickým úsměvem vyslechl rozsudek.

Osudná nehoda.

Dne 15. března byl čeledník Tomáš Šimek při kácení borovice v lese starostově zasažen padajícím stromem a smrtelně zraněn. V jihlavské nemocnici zemřel. Pohřben na své přání v Nížkově.

Tragická smrt.

Rolník Josef Stehlík, čp. 36 pojal úmysl poříditi si motor a v pondělí 22. srpna s prací započíti. Toho dne měli přijíti montéři. Týž rozhodl se poraziti modřín u chalupy, který jednak překážel vedení, jednak mělo býti použito jeho kmenu za sloup k němu. Časně ráno za přispění svého svaka Josefa Jágra z čp. 2, podřízl částečně strom a pak vylezl do vršku jeho, aby tam připevnil provaz ku skácení. Nalézaje se as ve výši 15m, spadl pojednou nevysvětlenou příčinou po hlavě dolů přímo na kamenné koryto pod stromem, kdež zůstal s roztříštěnou hlavou a zpřeráženými údy mrtev ležeti. Smrt tohoto mladého, přičimlivého a mírného člověka dojala všechny spoluobčany. Pohřben byl ve středu za hojné účasti na hřbitově nížkovském. Nad jeho hrobem pronesl dojemnou řeč velitel hasičů Jaroslav Dočekal.

Tonoucí dítě.

Jednoho dne ke konci září vyšel hostinský Josef Dobrovolný na hráz. Tu vidí několik kroků od hráze v rybníku něco plavati. Po chvíli poznává že to nějaké tonoucí dítě. Skočí do vody a (poznává) vytáhne svého dvouletého synka Josefa napolo mrtvého. Vzkřísili ho ještě.

Obecní volby.

Na den 16. října 1927 vypsány volby do obecních zastupitelstev v Čsl. Republice. V naší obci dohodly se politické strany na jednotné kandidátce a proto volby nekonány Navržení a okresní politickou správou potvrzení členové obecního výboru jsou:

Za republikánskou zemědělského a malorolnického lidu: Adolf Fejt čp. 19, Jaroslav Dočekal čp. 9, Josef Jaroš čp. 1, Josef Jágr čp. 2, Rudolf Rosecký čp. 43, Josef Homola čp. 20.

Volba starosty.

Dne 7. listopadu 1927 volen starosta, jeho náměstek a 2 rádní. Starostou zvolen Václav Sláma, náměstkem Jaroslav Dočekal, 1. rádní Adolf Fejt, 2. rádní Josef Jaroš.

Zima velmi mírná. Březen krásný. V dubnu chladno a deštivo. o velikonocích, ač připadly do polou dubna, je zima a padá sníh. Květen studený. V druhém týdnu měsíce května značné mrazy. Největší ze 12. na 13. Květ pomrzl. Lípy nekvetly. Léto suché. V červenci několik dní prší. Tím zachráněny brambory. Podzim normální. Bramborů se urodilo mnoho. 1q průmyslových červených za 33.50 Kč. Obilí sype méně, ale dobře platí. ovoce málo.

Meliorační plán.

Zaměření pozemků k melioraci určených a zhotovení plánu ( rozloha 59.548 ha) vyžádá si nákladů za 10 023 Kč.

Zima tuhá, ale bez sněhu. V první polovici března napadl sníh a mrzne. S 15. na 16. a se 16. na 17. také velké mrazy, 15° pod nulou. Jaro. Březen a duben studený. 12. dubna v 11 hodin dopoledne silná bouře. Se 14. Na 15. značný mráz a sněží. 17. dubna napadlo mnoho sněhu. Na silnici k Záborné závěje až 1 m. Sníh leží jako v zimě, mrzne. Do pole se nemůže. Květen velmi chladný a deštivý. Stromy hojně kvetou, ale květ pro chladna nemůže se dobře rozvíti, oplodnění též stíženo. Červen nebyl o nic lepší měsíců předcházejících. Teprve v posledních dnech června nastala horka a trvala nepřetržitě po celý červen a srpen. Od r. 1911 nebylo takového sucha a veder. V některých dnech ukazoval teploměr 44° až 50° ( teploměr zavěšen na besídce ve školní zahradě). Následkem tohoto sucha rozmnožily se velice housenky a můry a ohrožovaly úrodu lnu a řepy. Někteří rolníci provedli záchrannou akci stříkáním roztoků chemických ( zeleň sviňobrodská a.j.) celkem s nevalným výsledkem. Radikálně zakročili špačci, kteří horlivě sbírali housenky i kukly. První vydatný déšť 16. srpna trval přes 2 hodiny, druhý značný déšť 28. srpna od 2 do 3 hodin, a pak drobnější. Je naděje že okopaniny tím značně získají. Žně začaly 1. Srpna.

Je celkem příznivá. Obilí z letošní sklizně vyniká neporušenou jakostí, neboť průběh žní nebyl rušen deštivým počasím. Zejména žito, které je tak důležitou naší plodinou, je opravdu kvalitní. Také ovsy se dobře urodily a sklidily. Vážné obavy budí letošního roku neúroda pícnin, která podstatně přiostřila krisi našeho dobytkážství neboť sláma nemůže jich kvalitativně nahraditi. Již nyní jsou nuceni někteří zemědělci nuceni odprodávati z nedostatku píce dobytek za levnou cenu, při čemž však ceny masa ve městech nikterak nereagují na tento pokles ceny jatečného dobytka. Nejvíc se tato krise týká drobných zemědělců, kteří nemají na prodej obilních přebytků a jsou odkázání jenom na přebytky produkce živočišné.

Úroda ovoce.

Zvláště jadernatého je celkem uspokojivá, u lesních plodin, jako hub, malin, borůvek naopak způsobilo sucho neúrodu.

Byla slušná. Průměrně se urodilo po míře 30 - 35q. 1q průmyslových podle % škrobnatosti 34 - 41,50 Kč. Konsumní 40 Kč.

Domkař Václav Enderle, z čís. pop. 49, chtěl si dne 6. listopadu natrhati smrkových šišek pro semeno. Na 2 stromech se mu to podařilo. Když lezl na třetí smrk, tu nalézaje se ve výši as 10 m smekl se a pádem vykloubil a zlomil si jednu nohu, druhou pohmoždil. Naštěstí nalézala se na blízké louce jeho manželka, jinak by byl bez pomoci zůstal v lese ležeti. Byl dopraven starostovým povozem domů a po prvém lékařském ošetření odvezen večer autem do nemocnice německobrodské.

Již v létě r. 1925 projevili rolníci Poděšína a Sirákova snahu, postaviti si v Poděšíně družstevní lihovar. Za tím účelem konáno bylo v Poděšíně několik schůzí, ale jednání narazilo na finanční obtíže, neboť na podílech upsaných 300 000 Kč. Nikterak nestačilo na vybudování podniku. Tu na podzim r. 1928 opět počalo se uvažovati o uskutečnění myšlenky, ale tentokrát popud vyšel z Nížkova a rolníci z Poděšína a Sirákova vyzváni k účasti. Sešli se zájemníci těchto dvou obcí k jednání 21. října a upsáno bylo na podílech 450 000 Kč. stou podmínkou, bude-li stát lihovar “ve žlabě”. Když se pak 23. Října konala schůze v Nížkově, nepřistoupily ostatní obce na tento návrh a tak mimo 4 rolníky Z Poděšína ( Adolf Fejt, František Homola, Stanislav Chvátal, Jaroslav Dočekal ) odřekli ostatní členství v družstvě. Tak oddálena a snad navždy pohrobena krásná myšlenka svépomoci postavení lihovaru v Poděšíně.

Komunikace.

V červnu a v červenci se válcuje silnice od Záborné do Poděšína nákladem as 40 000 Kč. za 1 km. Elektrisace. celkové vydání na elektrickou síť i s přípojkami činilo 79 tisíc Kč.

V měsíci říjnu byla někým voda ve školní studni znečistěna jodoformem, takže se stala k používání nepotřebnou.

Stavební ruch v obci.

Rok 1925 postavil chlévy Josef Jágr čp. 2. František Nejedlý čp. 14 dal nový vrch na domovní stavení. Rok 1926 Adolf Fejt čp. 19 postavil nové chlévy a stáje. Václav Doležal čp. 15, novou stodolu. Jan Šimek čp. 25, přestavěl domovní stavení skoro od základu. Na stavení nový vrch dal Pařík čp. 35, František Stránský čp. 13 a Novotný čp. 21. Výměnek přistavěl, nová okna a nový vrch s plechovou krytinou dal Martin Rosecký čp. 11. Rok 1927 Nové chlévy a stáje vystavěl Rudolf Flesar, čp. 10. Václav Sláma čp. 29 docela přestavěl domovní stavení. Adolf Fejt dal nová okna a eternitovou krytinu na domovní stavení. Rok 1928 vystavěl stodolu Josef Jágr čp. 2 a Jan Stránský čp. 51. Ve mlýně, čp. 53 vystavěl Dr. A. Rosecký v 1. patře pro sebe byt se 2 světnicemi.

Dne 2. Prosince konaly se v republice československé volby do okresních a zemských zastupitelstev. V naši obci obdrželi při volbách do okresního zastupitelstva hlasů: Strana republikánská ( agrární ) 72 hlasy, Čs. Strana lidová 61 hlas, strana sociál. Demokratická 18 hlasů, strana komunistická 7 hlasů, strana národ. social. 4 hlasy, strana živnostenská 2 hlasy, Němec. Strana ( snad omylem ) 2 hlasy. Do zemského zastupitelstva: Strana republikánská 71 hlas, Čs. strana lidová 63 hlasy, sociál. Demokratická 17 hlasů, strana komunistická 7 hlasů, strana národ. socialistická 4 hlasy, strana živnostenská 2 hlasy, Němec. strana 2 hlasy. Celkem volilo 166 voličů ze 178 k volbě oprávněných.

Pohroma ovocných stromů.

Velikými mrazy utrpěly stromy nesmírně. Je příznačno, že stromy na nechráněných místech pomrzly méně než než v závětří. Na úřední výzvu v měsíci srpnu proveden soupis škody a jen v naší obci odhadnuta cena pomrzlých stromů na 9000Kč.

Jarní vegetace.

Měsíc červen, kdy střídaly se teplé dny s hojnými dešti, byl velmi přízniv vzrůstu plodin. Žita napadená plísní sněžnou, přisadila a byla k očekávání dobrá úroda obilin, pícnin i okopanin.

Tropická vedra.

Měsíc červenec vyznačuje se tropickými vedry. Teploměr ukazuje někdy i přes 40°C. Kdežto loňská vedra míjela beze všech srážek, letošní vedra přinášela zkázonosné bouře, větrné smrště s krupobitím na všech stranách.

Živelná pohroma.

Zdálo se již, že naše obec bude ušetřena, ale ve čtvrtek dne 25. července ke 4. hodině odpolední zatáhla se západní obloha černými, zlověstnými mraky a strhla se bouře s ohromným lijákem a nesmírným větrem, provázená krupobitím. Kroupy velikosti lískových i vlašských ořechů nadělaly nejvíce škody na Štajbli, v Kontrplouně a u Brabcových. Jen 5 hospodářů bylo pojištěno. Větrem odnášeny byly se střech tašky stromy polámány neb vyvráceny. Ve školní budově proudem protékala voda stropy do bytu říd. učitele. Ještě po dešti vybráno s dlaždic na půdě 8 puten vody.

Počasí srpnové bylo dosti příznivo sklizni. Zvláště ovsy sklizeny velmi dobře a otavy v září též.

Dne 22. Srpna zahájena autodoprava na lince Přibyslav – Polná. Majitelem autobusu je p. Josef Kreuz ze Žďáru. Autobus přijíždí do naší obce ráno v 5.35 hod. nato se vrací z Polné a staví u nás s 7.18 hod. dopoledne. Odpoledne přijíždí ve 12.05 hod a vrací se od Polné ve 3.05 hod. odpoledne. Poplatek od nás do Polné 5.-Kč. na nádraží 6.-Kč. do Nížkova 2.-Kč. V neděli je jízdní řád poněkud pozměněn: Příjezd od Přibyslavě ráno 6.55, odjezd k Přibyslavě v 7.38hod. Po druhé přijede v 9.40 a odjede k Nížkovu v 11.02 hod.

Volby.

do poslanecké sněmovny a senátu konány v celé republice v neděli dne 27. října. Výsledky voleb v naší obci: Poslanecká sněmovna: Ze 191 odevzdaných hlasů obdrželi: Lidovci 92 hlasy, Republikáni 67 hlasů, Sociální demokrati 22 hlasy, Komunisté 5 hlasů, Národní demokrati 3 hlasy, Živnostníci 2 hlasy. Senát: Ze 164 odevzdaných hlasů obdrželi: Lidovci 79 hlasů, Republikáni 55 hlasů, Sociální demokrati 19 hlasů, Komunisté 5 hlasů, Národní demokraté 3 hlasy, Živnostníci 2 hlasy a Němečtí nacionálové 1 hlas.

Zemědělských jsou tohoto roku velmi nízké, 1q bramborů dle % škrobnatosti 16 - 18 Kč, 1q žita 105 Kč, 1q ovsa 95 Kč, 1q ječmene 130 Kč, 1q pšenice 160 Kč, cena 1q lnu se pohybuje mezi 100 - 150 Kč. Poptávka po něm velmi slabá.

Stavební ruch.

Nový domek vystavěl si Jan Jaroš, dělník v Poděšíně čp. 58 a Josef Homola, výměnkář na čp. 20 vystavěl při tomto čísle domek pro sebe, který snad bude opatřen také samostatným číslem. Kaple na návsi a kříž před ní stojící opraveny. Kaple uvnitř vymalována, kříž natřen fermežovou barvou a nápis již nečitelný vyzlacen. Provedl Antonín Hájek, malíř z Polné za 450 Kč na účet místního spořitelního a záložního spolku.

Doplňky k různým statím této kroniky.

Politováníhodné stihlo dne 17.2. v ranních hodinách manželku rolníka Eduarda Dobrovolného čp. 32.- Strojem byla ji zachycena pravá ruka při vylušťování jetelového semene a rozdrcena až po zápěstí. Po prvé pomoci odvezena do nemocnice německobrodské, kde ještě téhož dne byly jí čtyři prsty i s dlaní amputovány. Smutný případ vzbudil živou účast v obci.

Blahopřejný telegram.

K 80, narozeninám p. presidenta zaslalo obecní zastupitelstvo prostřednictvím okresního úřadu v Německém Brodě a na paměť toho vzácného jubilea vysázela obec v měsíci březnu 20 ovocných stromů na místě proti Šorfovým a nazvala je “Masarykův sad.” S politováním budiž zde zapsáno, že následky kruté zimy v roce 1929 objevily se i na jaře tohoto roku, kdy ještě mnohé stromy z příčiny uvedené vzaly za své. A tak ze stromů v minulých létech vysázených zhynulo celkem as 50%. V neděli dne 9.března bylo ve dražbě prodáno na návsi za 1800.- Kč stromů, z nich nejvíce olší. V chobotě obecního rybníka.

Zemědělských a živnostenských v celé republice konalo se ve dnech 27.5 - 7.6. včetně. Je to největší statistická akce za dobu trvání republiky. Sčítacím komisařem ve zdejší obci byl jmenován řídící učitel Richard Markvart. Vypisuji několik čísel z tohoto sčítání, aby budoucím zachován byl částečný obraz o hospodářském stavu obce. Katastr obce 687 ha 11 aru. Počet hospodářského zvířectva: koní 32, hovězího 377, ovcí 1, koz 53, vepřového 259, slepic i s kuřaty 1714, hus s housaty 774, kachen s káčaty 168, krůt 14 a perliček 8. Hospodářských strojů: vyorávačů brambor 20, ručních mlátiček 14, mlátiček na motorový pohon23, secích strojů 9, žacích trávních 10, žacích obilních 9, řezaček 44, šrotovníky 3, čistící stroje 2, odstředivek 31, elektrických motorů 26, benzinových motorů 1 a žentourů 5. Dále je v obci 1 vodní mlýn, 1 obchod všelikým zbožím, 2 hostince, 1 trafika, 2 krejčí pro muže, 1 krejčová, 1 truhlář, 1 kolář, 1 kovář, 2 hokynáři a 1 spořitelna.

Stavební ruch.

Nový domek při silnici sirákovské vystavěl si dělník Josef Košák. Bude opatřen číslem 59. Novou stodolu vystavěl rolník Václav Sláma čp. 29. František Peřina čp. 36, nové chlévy a Antonín Stehlík čp. 3, přistavěl domovní stavení. 21000.- Kč. státní podpory pro poškozené loňským krupobitím přiděleno bylo v umělých hnojivech některým rolníkům v obci. Poněvadž příděl těchto hnojiv budil zdání nedosti objektivního jednání, bylo z toho trochu zlé krve v obci.

Pamětní deska.

Byla odhalena dne 5.července 1930 Janu Bezděkovi, učiteli a přírodovědci, členu francouzské učené společnosti mykologické, na jeho rodném domku v Soběslavi. Jmenovaný působil také na zdejší škole od 19.11.1885 do 26.8.1889. Čest budiž jeho památce.

Žně začaly dne 17.7. Velmi teplý duben růst vzrůst rostlin značně urychlil a červnová vedra zrání také uspíšila. Průběh žní však byl nepříznivý. Poslední týden v červenci nastaly dešťové přeháňky, které se počátkem srpna promě0nily skoro v trvalé deště, trvající až do 15.srpna. Žito, jehož se letos urodilo nadprůměrně na slámu i na zrno, bylo jakž takž dobře sklizeno, ale oves v kopkách i na řádkách zůstal dlouho na poli ležeti, čímž jeho jakost velmi utrpěla, což litovati jest tím víc, že úroda ovsa byla slabší. Dnes, 23.srpna ještě jest mnoho ovsa venku, ba také i na stojatě. V tomto čase je cena žita 82.- Kč za 1q, ovsa 105.- Kč. Naděje na dobrou sklizeň okopanin je značná.

30.srpna, od 6.30 hodiny ráno procházelo Poděšínem vojsko 5.pěší divize českobudějovické. Byl to tamní 1 pěší pluk Mistra Jana Husa, 20.pěší pluk jindřichohradecký, 5.pluk polního dělostřelectva z Českých Budějovic, horské dělostřelectvo a příslušný telegrafní oddělení. Od dolních lesů po vozových cestách valilo se vojsko dvory statků do vsi a ubíralo se přes Sirákov, Újezd, Veselí ke Kotlasům a Březí proti 6.pěší divizi brněnské, aby v polním cvičení změřilo své síly. Všechny koně až na tři, byli zjednány na přípřež a kočové vrátili se s nimi po třech dnech unaveni velmi na těle i na duchu, Vojenské letiště pro 12 aeroplánů, zřízeno bylo u dvora Ovčína na pozemcích M. Klusáčka. Denně od rána do večera manévrovalo se letecké oddělení v našem okolí a bylo tedy v Poděšíně několik dní rušno.

Úroda bramborů.

Velmi dobrá, ale ceny nízké. Ovoce se urodilo podprůměrně a je značně červivé. Příčina ta, že škůdcové stromoví nalezli bezpečný úkryt pod korou zhynulých, neporažených stromů. Ceny obilí stále klesají.

Řádila dne 26 a 27.října. Sněhu napadlo až do výše jednoho metru a větrem přetrháno a přerušeno telegrafické, telefonní i elektrické vedení. Spousty sněhu zavalily lesy a pod tíhou jeho a nesmírným větrem lámaly se celé komplexy lesní, že takových škod není pamětníka. Nejvíce utrpěly lesy 30 – 40 let staré.

Z nařízení vlády bylo provedeno v republice dne 2.prosince dle stavu v půlnoci. Trvalo v Poděšíně tři dny. Sčítacím komisařem v obci byl Richard Markvart. Napočítáno v Poděšíně 59 čísel a 372 obyvatel.

Trvaly loni od 7.října do 24.prosince.Letošního roku začaly 16.března a skončeny 16.května. Průměrně pracovalo na nich 30 dělníků, většinou cizích pod dozorcem Rieglem. Dle jeho záznamů činí délka hlavních trativodů 8220 metrů, sběrných trativodů, tak zvaných per 28765 metrů, celkem 36 kilometrů 985 metrů, se 22 vyústění. Trativodových trubek ( 3 na 1 metr ) 110955 kusů.

V ústavu choromyslných v Německém Brodě zemřel v květnu Bedřich Jaroš, z čís. 1., povoláním obuvník, svobodný, 34 roků starý. Duševní chorobu přinesl si z války.

Sníh, který napadl již před vánocemi, ležel na nezmrzlé půdě až skorem do konce března. Žita se zapařila a napadena byla plísní sněžnou v míře nebývalé. Smutný byl pohled na žitné lány pokryté bílou pavučinou. Poněvadž nepřišly deště, aby zbavily žita tohoto zhoubného povlaku, vyhynula tato velice. Tak starosta obce Václav Sláma vyoral veškerá žita, mnozí hospodáři po 20 i více měrách a ta, která zůstala , k ničemu nejsou.- V dubnu zima, květen suchý, koncem května velká vedra. V červnu a v červenci teplo, a že v těchto měsících přišlo několik vydatných dešťů, jsou ovsy a ječmeny neobyčejně pěkné. Také pěkného sena sklidilo se hojně.

Žitné žně. Začaly 25.července a bylo brzo po nich. Sklízela se vlastně místo žita metlice.

Úpadek lnářství.

Pěstování lnu, jindy u nás tak rozšířené a významná, upadlo velice. Leny v posledních dvou letech skoro nic neplatily a k tomu poptávka po nich byla tak malá, že hospodáři mají dosud neprodaný len loňský i předloňský. Letos snad nikdo ani len nesil. Příčinou úpadku je konkurence hodnotnějších lnů cizích, a ještě k tomu přišla také všeobecná krize hospodářská posledních let. Někteří hospodáři tvrdí, že jakost vlákna je porušována umělým hnojivem.V srpnu a září bylo deštivé počasí. Ovsy deštěm zčernaly a špatně se sklízely. Koncem srpna platil oves 95.-Kč, žito 145.-Kč za 1q. Sklizeň bramborů připadla do začátku října. Bramborů se urodilo hojně a platily: průmyslové 15,50 až 17.- Kč, konzumní 18.- až 20.- Kč.

Obecní volby.

Konány v naší obci v neděli dne 27.září.Počet voličů k volbě oprávněných bylo 209. Volby se zúčastnili 204 voliči. Odevzdaných platných hlasů 202. Z nich obdržela čsl. strana lidová 120 hlasů, strana republikánská 82 hlasy. Dle toho obdržela strana lidová 7 mandátů a zvoleni: Enderle Václav č.49, Flesar Rudolf č. 10, Sláma Václav č. 29, Hanus Josef č. 46, Stránský Jan č. 51, Nejedlý František č. 14 a Musil Rudolf č. 38. Strana republikánská obdržela 5 mandátů a zvoleni: Jágr Josef č. 2, Rosecký Václav č. 5, Dočekal Jaroslav č. 9, Rosecký Josef č. 11, Kašpárek Josef č. 18. Volbu starosty vykonal nový obecní výbor dne 8.listopadu a zvolen starostou opět Václav Sláma číslo 29. Jeho náměstek zvolen Jaroslav Dočekal č. 9, 1 rádní Rudolf Flesar č. 10, 2 rádní Josef Jágr č. 2.

Nový mostek.

Zima mírná, leden teplý,. V únoru a březnu značné mrazy bez sněhu. Do 22 dubna chladno, konec dubna a počátek května pěkný, zaseto pohodlně i brambory zasázeny. Konec května chladný. Počátek července velmi teplý, druhá polovina července deštivá a bouřlivá. Žně započaly 29.července, ale pak nastaly prudké deště a trvaly až do 9.srpna. Žito bylo na stojatě i v kopkách, valně mu nebylo a již začínalo klasem v klasech klíčiti. Pak nastalo krásné počasí a všechna úroda se dobře za sucha sklidila. Otavy též. Úroda obilí byla slušná, ale ceny klesají stále, byl koncem srpna 1q ovsa za 65.-Kč, 1q ječmene a pšenice za 120.-Kč. Pšenice byly napadeny rzí a snětí obilnou. Žito 1q za 85.-Kč.Práce obecní. V měsíci květnu spraven byl po celé délce teras hráze obecního rybníka.

23. července vyhořelo při bouři stavení Adolfa Pařízka čp. 23. Stavby, U čísla 54 majitelka Františka Dobrovolná, bylo stavbou rozšířeno stavení obytné i hospodářské budovy. Nové stavení po ohni vystavěl Adolf Pařízek. V hostinci číslo 53 zvětšen taneční sál o přilehlou světnici zbouráním příčky.

V obci je dost rozšířeno a zabývají se jím Josef Dobrovolný č.30, Václav Enderle č.49, Adolf Pařízek č.23, Jaroslav Dočekal č.9, Adolf Fejt č.19, Josef Homola č.20, Václav Chvátal č.39, Rudolf Flesar č.10, Antonín Flesar č.7, výměnkář, Josef Palas č.6, František Homola č.34, Gustav Svoboda č.24, Jan Stránský č.51 a Václav Homola č.17, výměnkář.

Koncem roku 1932 jsou velmi neutěšené a nevíme, kdy krize vyvrcholí. Dosud nic nenasvědčuje tomu že by se brzy zlepšily k lepšímu. A tak budoucnost zastřena jest rouškou chmurné nejistoty.

Úroda byla letos celkem dobrá, ale počasí skoro jako by nepřálo našim rolníkům skliditi podíl se svých polí. Seno se sklidilo dobře, zato ale žně byly následkem dešťů příliš zpožděny. V srpnu nastalo deštivé počasí, takže se sklízí obilí do polovice září. Podzim chtěl vše vynahraditi, byl suchý a pěkný. Ceny obilí jsou nevalné. 1q žita 74.-Kč, 1q ovsa 50.-Kč, 1q bramborů 20.- až 25.-Kč. Vepřový a hovězí dobytek není rovněž dobře placen. Následkem nepříznivého počasí v některých krajích je málo krmiva a proto velká část rolníků musí dobytek odprodati.

Stavby.

Letos na jaře byl dosti čilý stavební ruch. Josef Bláha č.8 dával na obytné stavení nový vrch, František Činčera č.16 přistavoval a rovněž pokrýval novou krytinou. Od základů nové stavení postavil Václav Bečka č.22.

Změna v učitelském sboru zdejší školy. Oba učitelé na zdejší škole jsou přeloženi. Řídící učitel a kronikář obce Richard Markvart do Třěch Dvorů u Kolína, druhý učitel Josef Balvín do sousedního Sirákova. Na jejich místa nastoupili Václav Miřátský, který začal psát obecní kroniku a jeho manželka Valérie Miřátská. Řídící učitel pan Richard Markvart od května 1933 vážně onemocněl. V polovici srpna se odstěhoval, ale jeho nové působiště jeho nemoc nevyléčilo. Dne 18.září po těžké chorobě opouští navždy svou rodinu, zanechal po sobě 3 nezaopatřené děti.

V měsíci říjnu o jedné hodině v noci ze dne 18 na 19.října 1933, vypukl požár u Jaroslava Dočekala, čp. 9, jemuž padla za oběť stodola a kůlna. Bylo celkem klidně, ale brzy po vypuknutí vznikl vítr a tak se požár rozšířil na sousední stavení Josefa Bláhy, jemuž shořelo obytné stavení i se stodolou. Občané pomáhali zachraňovat, co mohli. Zakročením hasičských sborů z Poděšína, Sirákova a Nížkova zhoubný živel byl zdolán. Ještě několik dní museli místní hasiči hlídat u doutnajících oharků. Oba majitelé dali se opět brzy do stavby, takže do zimy z části své budovy opravili a pokryli.

V měsíci září a říjnu jsme byli zneklidnění mezinárodní politikou. Německo vystoupilo ze “ Společnosti národů”, že mu nebylo povoleno vyzbrojení jakého se dožadovalo. Ostatní národy usilují o mír, neboť mají ještě v paměti, co životů stála světová válka. Všude v národě se volá “ Buďme připraveni!, Nepřejeme si války, ale v případě, že by naše republika byla napadena, je povinností každého uvědomělého Čecha, postavit se na odpor protivníku. “ Jedině silná a vycvičená armáda muže zabránit zničení naší samostatnosti!”. Někteří naší sousedé, ale i u nás se najdou lidé, kteří nepřejí republice, žádají revizi hranic, neboť se jim dnešní státní hranice nezdají správnými. My ale víme, že to co jsme dostali po světové válce, jsme si právem zasloužili. “Pryč tedy s revizionistickou propagandou a pryč s těmi, kteří ji propagují. V poslední době množí se případy podvratné činnosti ve státě, proto vydala vláda “Zmocňovací zákon”, aby čelila protistátním živlům.

Rok 1934 se vyznačuje mírnou zimou, takže práce na poli začaly již před svatým Josefem a do 1.května bylo již vše celkem hotovo. Úroda se ukazovala velmi pěkná, ale nesmírné sucho a mráz dne 4.června napáchal velké škody. Ve Žlabě pomrzlo obolí (žito) skoro na 95%. Na kopcích tolik mráz nepůsobil. Žně se vydařily za krásného počasí, rovněž za sucha se sklízely brambory. Občané naříkali katastrofálním suchem, proto byl nedostatek krmiv a slámy. Studny většinou vyschly a lidé vozili vodu z rybníka, ale i tam jí bylo málo. Zvláště velmi dlouhá doba byla od 4.července do 27.srpna, protože ani nekáplo. Teplé počasí trvalo dále, takže ještě 1.prosince někteří lidé pásli na žitech, která byla až 25 cm vysoká proto je jiní hospodáři též sekli. Do konce roku nebylo vůbec sněhu. Následkem nedostatku krmiv se hospodáři zbavovali dobytka, který šel cenou silně dolů. V největší hospodářské tísni vláda prosadila zákon o obilním monopolu. Stát veškeré obilí bude kupovat a prodávat. Ceny byly stanoveny dle Prahy, ale pro venkov byly menší, protože se odečetl náklad na dopravu po železnici. Z naší obce se většinou vozí do Sázavy a částečně do Polné. Bylo uzákoněno že každý měsíc bude cena stoupat a to u žita o 1.50Kčs, a u ovsa o 1.20Kčs.Komu obilí nepomrzlo, velmi sypalo což bylo velké štěstí. U brambor se čekala úroda velmi slabá následkem sucha, ale po posledním zářijovém dešti jich hodně přibylo.Konzumu bylo až 40q na míře a průmyslových 30-35q po míře.

Stavby v roce 1934

V březnu 1934 sehráli ochotníci hru “ za tatíčkem Masarykem” a v prosinci veselohru “ Naše tchyně odzbrojuje” Školní mládež důstojně oslavila 28.říjen a bylo také vzpomenuto 100. výročí naší státní hymny “Kde domov můj” a tragického atentátu dne 9.října v Marseji na Jugoslávského krále Alexandra a Francouzského státníka Ludvíka Borthova, oba byli velcí přátelé našeho státu a hleděli zabezpečiti mír. Hasiči měli v lednu ples a po dožínkách i o posvícení byla taneční zábava. Tančí se vesměs jen valčík, polka a kvapík. Moderní ještě se neujaly. Staročeské zvyky již vymizely, jen se ještě sem tam udržuje koleda a různé pranostiky. Obecní knihovna měla ke konci roku 211 svazků. Hasičský sbor měl 24 členy. V září byly na Českomoravské vysočině velké manévry. Utkání strany červené a modré bylo na ledečském okrese a u nás byla přes noc dne 14.září jen jedna dělostřelecká baterie. Lidé vyšli velmi vojsku vstříc a jevili o armádu veliký zájem. Můžeme být hrdi na naše vojáky. Radiových přijímačů bylo 5. Hospodářské stroje: Jaroslav Dočekal č.9, si koupil čistící mlátičku. První tento stroj měl František Homola č.34. od roku 1930.

Průběh volebního období byl celkem klidný, až nevinný, ač noviny, letáky, a kandidáti pracovali plnou parou. Veřejná volební schůze byla v sále v hostinci od strany republikánské. Byla tam silná debata.

Zima celkem mírná, léto teplé a suché. Dne 8.července byl tuhý mráz, který způsobil značné škody, zejména na bramborách.

Školství

Do konce června 1935, zde působil pan Alois Mejstřík a od začátku školního roku pan František Poulíček, jako výpomocný učitel.

Hasičský sbor pořádal dne 13.ledna ples, o ostatcích, o pouti, o posvícení taneční zábavy. Na Silvestra byl veselý večer s programem a pak taneční zábava a připíjení na zdraví v roce 1936. Hasičský sbor dále 6.března zapálil hranici na počest 85 narozenin T.G.Masaryka. Velitel hasičů pan Jaroslav Dočekal promluvil o jeho významu. Volbu druhého prezidenta republiky Dr. Eduarda Beneše obec vzala s radostí na vědomí. Ochotnický spolek sehrál v březnu divadelní drama .

Dne 8.září jel stárek pan Josef Homolka, zaměstnaný ve zdejším mlýně, na motocyklu z Přibyslavi. Jel po půlnoci při špatném karbidovém osvětlení. V Olešné zachytil 20-ti letého mladíka Pospíchala z Bukové, který byl hned mrtev. Pan Homolka Byl vážně poraněn, ale vyléčil se. Případ vyvolal značný rozruch.

Zemřel pan Rudolf Flesar č.10, ve stáří 48 let. Byl předsedou místní školní rady, starostou sboru dobrovolných hasičů a před tím po dvě období starostou obce. O jeho zásluhách pro obec promluvil starosta obce Václav Sláma, za školu řídící učitel Bedřich Borský, a za hasiče župní starosta. Na poslední cestě jej doprovodili hasiči, školní mládež a velký zástup lidí.

Řádný příjem byl 23.092,08Kč. Řádné vydání 16.621,85Kč. Úspora 6.470,23Kč. Mimořádného příjmu a vydání nebylo. Přirážky byly 200%.

Tento rok měl být pro ČSR jubilejní a zatím přinesl tolik různých dějepisných událostí, že současníci nezapomenou do nejdelší smrti a i budoucí české pokolení bude se zájmem a různými pocity sledovati běh událostí.

První tři měsíce byly celkem normální. Duben velmi studený, hodně sněhových přeháněk a nočních mrazů. O žních od poloviny srpna bylo velmi deštivé počasí a kdo nemohl skliditi žito, naříkal a oves byl u většiny hospodářů velmi vymoklý, rostl a některý rolník měl jej až 5 týdnů venku. Konec září a v říjnu bylo pěkně a proto mohli lidé vše dokliditi a zaseti ozimy, neboť práce byla zpožděna mobilizací a hlavně slintavkou a kulhavkou, která se velmi rozšířila po celé republice Československé a postihla i naší obec. Hovězí i vepřový dobytek a kozy onemocněl v každém stavení. Někde průběh nemoci byl klidný, jinde dobytek uhynul a sice: v čísle 5, 19 a 20, 1 kráva, v č.2 a 51, 10 selat, v č.49 a 59, 1 vepř, v č.40, 15 selat.

Ceny obilí byly monopolní. Úroda celkem dobrá, ale hodně vymoklo. Úroda brambor byla střední a 1q jedlých stál 14,-Kč, 1q škrobových 16,-Kč. Jinak odbyt byl slabý.

Spořitelní spolek koupil postřikovací přístroj na ovocné stromy na tlak 12 atmosfér za 700,-Kč. Několik rolníků druhý na tlak atmosfér o něco lacinější. Majitelé zahrad začali pilně postřikovat stromy. Obec koupila 30 ovocných stromů a nechala je nasázeti na silnici k Sirákovu a k Nížkovu.

Tohoto roku byly konány volby do obecního zastupitelstva ve většině obcí RČS. Protože vedení státu mělo strach stanoviti na jeden den, byly určeny tři turnusy a sice 22. a 29.května a 12.června. bylo již cítit silné politické napětí v Evropě a náš stát byl první na řadě, který měl hájiti vojensky svoji svobodu. Bylo očekáváno, že Čechové budou si hleděti jen voleb, budou se mezi sebou štváti a že dojde k různým incidentům a že se osvědčí přísloví: “Když se dva perou, má z toho třetí užitek”. Leč všichni rozumní lidé pochopili, že víc nežli strana je národ a jeho svoboda, proto volby nebyly vůbec bouřlivé jako jindy, ale ve většině obcí se strany dohodly, postavily jen jednu kandidátku a umožnily i mladým přístup do řízení obecních věcí. Tak se stalo i v Poděšíně. Obě strany lidová a republikánská si řekly, že válka visí nad hlavou, nebudou se tahat o mandát a proto každá se spokojila se šesti členy obecního zastupitelstva. Volby měly býti 12.června a protože byla jen jedna kandidátka, ve skutečnosti občané nevolili, jelikož ještě tohoto času byly pověstně známé “vázané kandidátní listiny”, ve kterých volič volil jen stranu (papír) a do volby neměl vůbec možnost zasáhnouti. To dělaly sekretariáty politických stran. Volič byl jen volební nástrojem. Tento systém uspíšil ztrátu svobody českého národa.

Pro zabezpečení klidu v RČS před volbami do obcí byl povolán na mimořádné 4 nedělní cvičení ve zbrani 1.ročník zálohy. Z Poděšína rukovalo 5 mladíků a 2 specialisté. (pan Václav Rosecký rolník č.5, a pan Jan Šimek domkař č.25). ve vsi to vzbudilo nesmírný rozruch, neboť již lidé očekávali jisté vypuknutí války.

V tomto měsíci bylo již jasné, že k válce dojde a proto rozhlas i tisk připravoval občany, aby se rozumně zásobili, poučoval o různých přípravách a obraně proti leteckým náletům. Nad obcí často přelétla čs. vojenská letadla a někdy ve větším množství. Zase vojenské úřady svolávaly (před mobilizací) některé záložníky a vykonaly odvod koní. V očekávání nejisté budoucnosti přišel den 23.září. Ve dne se ještě nic nevědělo, ale večerní vysílání v rozhlase upozorňovalo posluchače, že mají setrvati u svých přijímačů, že uslyší důležitou zprávu. V menších intervalech byl vždy signál pražské stanice a když to trvalo půl hodiny, jistě to nebylo nic dobrého. Asi před týdnem v 19 hodin byl tentýž signál a pak asi za půl hodiny bylo smutně ohlášeno, že vláda RČS vidouc nevyhnutelnost, slíbila Německé říši připojení pohraničního území – Sudety, ve kterém mají Němci většinu. Nebylo však vydáno, vláda se spoléhala na spojence Francii a proto došlo k mobilizaci. Ta byla vyhlášena rozhlasem o 1/2 11 hodině večer ve všech jazycích státu a druhého dne již byly lepeny mobilizační vyhlášky. Do 6 hodin po jejich uveřejnění měli nastoupiti všichni záložníci do 40 roků ke svým útvarům. Starší specialisté měli pokyny, že v mobilizaci také musí rukovat. V obci bylo již 11 přijímacích aparátů rozhlasu, proto mobilizovaní muži vyšli ven, upozornili své sousedy a sešli se před hostincem pana Josefa Roseckého. Někteří vešli dovnitř a jiní se doma připravovali, aby již nejbližšími vlaky mohli jeti. Každý cítil povinnost bránit svobodu své vlasti a proto se šlo nebojácně a s nadšením. manželky a matky snad nějakou slzu utrousily , ale snášely osud velmi statečně a nijak nereptaly. V posádkových městech byla radost se podívat na množství mladých mužů, kteří se nedali pobízeti k plnění vlastenecké povinnosti. K válce nedošlo, protože v Mnichově čtyři mocnosti: Anglie, Francie, Německo a Itálie donutily RČS odevzdati Sudety Německu. Ve Vídni pak byla vykonána revize hranic Slovenska ve prospěch Maďarska a Polska.

Ve vsi za mobilizace

Slováci dne 6.října si vymohli autonomii a vznikla tak II republika Česko – Slovensko. Po odchodu 34 záložníků bylo nařízeno ihned přísné zatemnění obce. To bylo 2 dny a pak bylo odvoláno. Most k Sirákovu byl hlídán. Strážný měl starou pušku s bodákem, ale bez nábojů. Pušky v obci byly, protože na jaře byla založena střelecká jednota. Stráže konali jinoši a bylo jich 16. Velitelem byl pan Josef Jaroš, č.1. hlídalo se jen v noci, ale jen 3x. Koní bylo odebráno jen 5 a sice: v čísle 4, 11, 19, 20, a 29 po jednom. Vojsko přes obec nikdy nepřešlo, jen jednou přejel transport tří aut s benzinem.

Návrat záložníků byl různý. Z Čech dříve a ze Slovenska do dvou měsíců. Následkem narukování záložníků, odebráním koní a onemocněním dobytka slintavkou a kulhavkou byla práce velmi ztížena. Pracovalo se i v neděli a ve svátek. Lidé si navzájem pomáhali a kdo měl koně, půjčoval je chalupníkům. Dary na obranu státu v tomto roce vynesly v obci ve sbírce 881,-Kč a spořitelní spolek dal 600,-Kč.

Dne 5.července sloužil první mši svatou zdejší rodák Páter Stanislav Enderle, který se narodil v čísle 49. Za velmi krásného počasí se shromáždil velký zástup lidí z okolí u vyzdobené kapličky a odtud průvod s družičkami a hudbou jej doprovázel do farního chrámu v Nížkově. Oběd a slavnostní hostina byla ve II.třídě, která byla dána k dispozici, protože v rodném domku pro četné vzácné hosty z řad duchovenstva i přátel by bylo málo místa.

Populace.

Narodily se 4 děti (3 chlapci a 1 dívka). Svatby byly tři. Úmrtí: 18.1, Marie Homolová, rolnice č.20, po porodu ve stáří 32 roků, 6.4. Františka Chvátalová, výměnkářka č.39, 70 roků, 18.5. Josef Pařík, dělník č.30, 44 roků, 21.7. Marie Wolfová, neteř pana Musila č.38, 27 roků, 8.10. Antonín Flesar, výměnkář č.7, 75 roků, 20.11. Kateřina Rosecká, výměnkářka č.5, 70 roků. Tohoto roku již obec začíná vymírat, neboť lidé již si nepřejí míti mnoho dětí, rodina četnější je posmívána a tak zlý vliv města a sobectví vniklo i do naší obce.

Ve II.republice se začaly sbírati všechny možné odpadky. Školní mládež sebrala 150 kg a utržila 12,-Kč. (Hlavně železo, též kosti, plech od konzerv, sklo, porcelán apod).

Zábavy a oslavy.

6.1.byl hasičský ples. 28.2.mládenci pořádali taneční zábavu “na ostatky”. 6.3.hasiči měli vatru na počest TGM. 20.3.ochotníci sehráli divadlo “Poslední rodu Sedmerova”. 1.5. pouťová taneční zábava. 7.8. mládenci měli taneční zábavu. 31.12. ochotníci sehráli divadlo “Panenko nesedávej v koutě” a potom byla taneční zábava.

Obecní knihovna.

Zbytek 2.811,40Kč. Přirážky byly 200%

Školství.

V učitelské sboru nebylo změn. Když řídící učitel Bedřich Borský v mobilizaci narukoval a byl pryč dva měsíce, byla následující opatření: Napřed učila polodenně tř. učitelka Vilémina Rymešová a později byla přidělena Růžena Kunová z Německého Brodu. Působení v Poděšíně pokládala za trest a proto se škole příliš nevěnovala a nedbale docházela, až občané reptali. Týden před příchodem říd. učitele učila slečna Antonie Marková, která docházela z Nížkova.

Tohoto roku se jednalo o založení újezdní měšťanské školy v Nížkově. Po mnoha schůzích Poděšín přijal na sebe 15% nákladu a udržování. Sirákov 13%. Podrobnější pojednání je ve školní kronice školního roku 1937/38.

Stavební ruch.

Dějepisné události, které začaly v roce 1938, dále pokračovaly. Druhá republika Česko – Slovenská neměla dlouhého trvání. Byla ovšem snaha, aby život se přizpůsobil novým poměrům a jisto bylo, že jsme zchudli a že se nyní musí hodně a hodně šetřiti. Byla uskutečněna “Národní pomoc”, která pečovala o uprchlíky ze Sudet neb Slovenska a Podkarpatské Rusi. V Poděšíně jich nebylo, ale v Nížkově v Sokolovně jich bylo asi 50 Němců. Dne 13.března obec odvezla do Polné na nádraží 2 fůry starého železa, něco papíru a hadrů, což vše bylo věnováno “Národní pomoci”. Celkem toho bylo 20q. ve sbírce dne 12.listopadu bylo darováno 475 kg brambor á 130 korun. Dárců bylo 27. Bylo to ve prospěch chudých na zimu.

Obsazení Čech a Moravy. Přišla středa 15.března. ranní zprávy v rozhlase zvěstovaly, že Německá říše se rozhodla obsaditi zbytek Čech a Moravy svým vojskem a přičleniti do svého svazku. Slovensko bylo osamostatněno den před tím a Podkarpatskou Rus (Ukrajinu) si později vzali Maďaři. Tak nastal úplný konec republiky Českoslovanské. V obci byl nevýslovný smutek, neboť se nevědělo, jak bude dál, ale jinak byl klid a žádné nepokoje. Odpoledne přijelo na saních na obecní úřad 5 četníků, kteří prchali z Německého Šicendorfu Byly jim poskytnuty nové saně, na kterých byli odvezeni do Přibyslavě na dráhu.

Do obce přijeli prvně 3 němečtí vojáci na motocyklu s přívěsným vozíkem až za týden po obsazení dne 22.března. přijeli na obecní úřad. Jeden z nich uměl dobře česky a ptal se, zda je v obci klid. Potom přijeli ještě několikrát do obce autem neb na motocyklu. Též někdy jen přejeli přes obec do Polné. Svou posádku měli v Přibyslavi, kde jich byl celý prapor ženijního vojska.

Kolem 20.března nastalo horečné nakupování látek a bot. Ovšem nebyl každý šťasten, že měl hned u sebe peníze a proto záviděl bohatým, že ti se mohou hodně zásobiti. Lidé závistivě se pozorovali, kolik ten nese bot, kolik balíků si veze, co asi koupil atd. Již nikdo nehodlal peníze ukládati, ale naopak rád by si vybral. Úřady ihned nařídily, že peněžní ústavy nesmějí víc vyplatiti než 500,-Kč týdně, kdežto vklady po 15.březnu že jsou úplně volné. Tato druhá nakupovací horečka trvala do léta a pak se poměry jaksi uklidnily. Byl již značně pociťován nedostatek textilií. Obchodníci říkali “Ještě jeden den takový frmol a pak nebude nic.

Válka.

Dne 1.září vznikla válka mezi Německem a Polskem a pak s Anglií a Francií. Občané velmi dobře se ještě pamatovali na válku “Světovou” 1914 – 18 a tak se hleděli zásobiti vším možným. Nastala třetí nakupovací horečka. První byla v mobilizaci 1938. Lidé hleděli nakupovati vše, co se dalo proměniti za peníze. Nikdy nebyly tak dobré prodeje jízdních kol, hospodářských strojů, látek, bot, nití, olejů, mýdla, petroleje, potravin všeho druhu a jiných růzností jako tohoto roku, zejména od vypuknutí války. Před obchody s textiliemi a botami byly přímo fronty. Aby přece něco v obchodech zůstalo, bylo přísně nařízeno, že obchodník s textilním zbožím smí prodati jen 60% z denního výtěžku jako v roce 1937. To znamenalo – někdo měl v roce 1937 denně příjem za zboží 600,-Kč, tak mohl prodati nyní jen za 400,-Kč. Je přirozeno, že to mohlo tak stačiti pro jednoho kupce a proto obchodníci prodávali jen za menší obnosy a protože denní kvota byla záhy vyčerpána, tak dávali lístky s datumem a udaným obnosem, kdy smí kupec zase přijíti. Tento způsob byl praktikován v říjnu, listopadu a v prosinci až do vydání lístků na oděv.

Lístky.

u žen: kapesník 1, punčochy 4, rukavice 5, župan 25, zástěra šatová 25, sukně 20, kostým 45, spodnička 15, 1 metr volné látky do 94 cm 14, 100g příze pletací 7 atd.

Na počátku války se rozkřiklo, že bude se odevzdávati sádlo a proto každý hleděl zabíti čuníka včas, byť i mnoho tuku neměl a jeho poslední chvíle měla býti o dva měsíce déle. Toho si povšimly úřady a nařídily, že u samozásobitelů nesmí býti zabito prase pod 100 kg a u řezníků pod 80 kg.

Mlecí výkazy.

Celonoční světlo – veřejné osvětlování.

Když vypukla válka, bylo rozhlasem a později úředně nařízeno ihned zatemniti. Veřejné osvětlení bylo vypnuto vůbec a jednotlivci museli zatemniti všechna okna, kde se svítilo tak, že venku nesměla býti ani skulinka světla. Rozkazu všude bylo uposlechnuto, protože za nedbalost byly veliké tresty. Když ke konci září bylo Polsko úplně poraženo, bylo zmírnění zatemnění, takže veřejná světla mohla zase svítit, ale v případě hlášeného náletu musela ihned zhasnout. To se do konce roku nestalo. Před vánocemi umírnění bylo odvoláno.

Od 1. října byly obecní tabule na okraji vesnice u silnice a na obecním úřadě dvojjazyčné. V obecní knihovně byla v červnu vykonána revize knih okresním osvětovým sborem v Polné, ale nebyla vyloučena žádná kniha. Ve škole byla též revize a bylo vyloučeno několik obrazů a knih, které za změněných okolností nemohly býti dále užívány. Také obecní razítko bylo nové od 23.12. a je toto: GEMEINDEAMT PODĚSCHIN, OBECNÍ ÚŘAD PODĚŠÍN. Brzy po obsazení musely býti odevzdány všechny zbraně na četnickou stanici v Polné. Později byly myslivecké pušky vráceny při předložení zbrojního a honebního lístku. V září auta odstranila mezinárodní značku ČS.

V létě tohoto roku Nížkov dostal četnickou stanici se 4 četníky. K ní byl přidělen i Poděšín, takže to bylo výhodnější, než choditi do Polné.

Odvod koní.

V Polné dne 10. listopadu byl odvod koní od 3 roků. Celkem byli odvedeni 33 koně. Byli odvedeni 4 koně ihned následujícím hospodářům: Antonínu Jágrovi č.2, 1 klisna za 8.500,-Kč, Marii Flesarové č.10, 1 klisna za 7.000,-K, Adolfu Fejtovi č.19, 1 valach za 8.000,-K, Josefu Homolovi č.20, 1 klisna za 7.300,-Kč. Vedle toho ještě 14 koní bylo uznáno za evidenční. Ceny koní rapidně vstouply, takže toho času mladý kůň stál až 12.000 ,-K a i více. Po odvodech se muselo hlásiti na okresní úřad každé prodání tažného dobytka s udáním ceny, kdo koupil, kdo prodal a to způsobilo nižší ceny.

Od 18. září mohla motorová vozidla jezditi jen na povolení, které v Poděšíně neměl nikdo. Bylo zde jedno auto osobní a 6 motocyklů. Benzin byl též na lístky a na konci roku stál 1 litr 4.30 K. Jezdící auta měla značku žluté “V” a případně razítko policejního úřadu nebo Oberlandratu.

Autobus.

Autobus povolení dostal a od pana Josefa Kreutze převzal linku Přibyslav – Poděšín – Polná pan Jan Pelikán z Nížkova. Lidé více jezdili než před válkou, protože již tolik nešetřili.

Dálnice.

Podle německého způsobu chtěla i druhá republika stavěti dálnice. Z Prahy do Brna měla jíti kolem Poděšína. V polovici března úřední komise vyznačila směr pomocí bílo – červených kolíků se žlutým plátěným praporkem. Dálnice měla jíti od “Rybníčků”, kolem “Cikar”, vedle “Fejtova kříže”, vedle “Hanousku” k Újezdu. Rolníci, kterým to protínalo pole, neměli vůbec žádnou radost, protože by přišli o hezký kus pozemků. Pan Fejt, rolník č.19, si odhadoval ztrátu na 15 měr polí s lukami, neboť ten by býval nejvíce postižen.

Dálnice měla míti šíři asi 22 metrů a kde by byla navážka, tam dole by bylo více. Postižení rolníků by bylo různé. Někomu by zůstal jen malý klín, jinému by se pozemky rozdvojily, ale příjezd na ně by byl nesnadný, protože podjezdy a nadjezdy měly býti 1 km daleko od sebe. Křižování cest a přecházení by naprosto odpadlo a proto by nastala veliká objížďka. Definitivní vyměření se udělalo vedle Jihlavy a proto si naši hospodáři oddechli.

Leden byl celkem normální. Po teplém únoru skoro celý březen byla tuhá zima a mnoho sněhu. Neustále se sněžilo a všude byly závěje. Na polích bylo 1 metru sněhu. Tání nastávalo 28. března. Duben byl suchý a teplý. Skoro celý květen pršelo. Podzim byl velmi deštivý a jen s největší námahou a zpožděním mohli rolníci skliditi brambory, řepu a zaseti. Bylo hodně myší a na žitech i jetelích mnoho plžů, což způsobilo mnoho škody. Úroda obilí byla poloviční proti jiným létům. Brambor bylo dosti. Ovoce málo a houby žádné.

Ceny.

Na začátku června stálo máslo dle úřední ceny 15,- K. Byl velký nedostatek ve městech a proto se platilo více. Na podzim byla cena 20,- K. Po zavedení dodávky mléka bylo prodávání zakázáno, takže spotřebitelé si mohli koupiti tuky jen na lístky u obchodníků. Darování tuků bylo zakázáno. 1 vejce stálo v červnu 55 h a před vánocemi 1,- K. Obilní ceny byly monopolní a dosud nezvýšené. Jedlé brambory stály 45,- K za metrák, průmyslné 29,- korun za q. Ceny dobytka byly: vepři 1 kg 8.60 K, voli 8,- K, krávy 7 K, jalovice 7.50 K. Odbyt všeho byl velmi dobrý.

Obecní hospodářství.

Řádný příjem byl 37.145,53 K. Řádné vydání bylo 26.505,15 K. Přirážky byly 276%. Na obci bylo nasázeno 50 stromků (jasany, jilmy a topoly).

Obecní knihovna.

Marie Flesarová čp. 10, postavila novou stodolu, Josef Kašpárek čp. 18, přístavba kolny, Jan Pařík čp. 35, přístavba kolny, Václav Sláma čp. 29, vodovod s pohonem elektrickým se vzduchovým tlakem systém “Darling”. Tento stroj sám zapíná a vypíná.

Školství.

Studenti.

Studentka Františka Chvátalová dobrovolně se vzdala studia na učitelském ústavě v Kutné Hoře, neboť učitelů byl nadbytek (ze Sudet, Slovenska Apod. Rusi) a toto studium v tomto čase nemělo budoucnost.

Dne 22. ledna měli hasiči ples, 23. dubna byla pouťová taneční zábava, 26. listopadu byla taneční zábava, 7. prosince byla přednáška ve II. třídě se světelnými obrazy

Populace.

Tohoto roku se narodilo 7 dětí (3 chlapci a 4 dívky). Svatba byla jedna. Úmrtí: 28.5. holčička pana Roseckého, rolníka č.5, (asi měsíc stará), 19.8. Anna Jarošová, služka č.58, (svobodná 26 roků), 15.9. Kateřina Flesarová, výměnkářka č.7, (72 roků), 2.10. František Bečka, dělník č.60, (72 roků), 29.11.Josef Šmiraus, dělník č.55, (48 roků)

Podivín.

František Bečka byl svobodný, bydlel v pazderně, nic si nedopřál a každý soudil, že je velmi chudý a zatím po jeho smrti se u něho našlo 1.300,- korun v hotovosti, 11.000,- korun na knížce a zejména největší podiv způsobily mince z bývalé říše Rakousko-Uherské a to 45 kusů zlatých desetikorun, 5 kusů zlatých dvacetikorun, 6.63 kg stříbrných peněz.

Dne 2. října dle kmenových lístků na zásobování bylo v obci napočítáno 382 lidí.

Rozhlasem bylo v říjnu nařízeno, že každý občan od 15 roku musí si opatřiti občanskou legitimaci. Okresní úřad nedal k tomu úřední pokyn, protože by nemohl zdolati nával práce a tak jen jednotlivci z obce si zatím tento průkaz opatřili. Fotografové měli takovou konjukturu, že mohli mohli udělati obrázky 6 x 9 až za 2 měsíce.

Čechové do vojenské služby Německé říše nebyli vůbec pozváni, pouze Leopold Brabec (25 roků stár) byl odveden u odvodu ve Štokách dne 11.11. Německy vůbec neuměl, sloužil u pana Eduarda Dobrovolného čp. 32. Po svém otci patřil do Horních Rakous. Měl již dostati domovské právo v Poděšíně, ale úřady ve II. Republice již neměly čas to zaříditi a proto jako příslušník Říše musel k odvodu. Do konce tohoto roku ještě nedostal svolávací lístek

Vystavení kroniky 1940.

Tato obecní kronika byla vyložena k veřejnému nahlédnutí od 14. února do 28. února 1940 na obecním úřadě. Námitky nebyly podány žádné.

Poděšín byl do roku 1940 v politickém okrese Německý Brod. Po úpravě zemských hranic připadl soudní okres Polná k politickému okresu Jihlava, země Morava. Od 1.11.1940 patří Poděšín k okresu Jihlava. Poštovní úřad a četnická stanice je v Nížkově. Obyvatel v Poděšíně je 372. Mocnosti Osy bojovaly za nový pořádek v Evropě. Všude se zatemňuje. Řízené hospodářství je dále v činnosti. Jsou zavedeny lístky na potraviny, textil, boty, uhlí, gumové obruče pro jízdní kola. Jsou rovněž předepsány dodávky mléka, vajec, hovězího a vepřového dobytka. Rovněž byly zavedeny odvody koní.

Zima byla tuhá. Sníh dlouho ležel a způsobil vyhynutí téměř poloviny ozimů. Rolníci museli polovinu ozimů zaorat a síti velké množství jařin. V první polovině školního roku 1940/41 byla zavedena do škol němčina jako nepovinný jazyk, který byl ve druhém pololetí již jako povinný, který se vyučoval od 3 postupného ročníku. 3 a 4 postupný ročník byl vyučován 3 hodiny týdně, ostatní ročníky 4 hodiny týdně. Děti se museli naučit německou hymnu. Učitelé museli choditi do kurzů německého jazyka kterému vyučovali.

Od září byla zřízena v Nížkově újezdní měšťanská škola, čímž bylo konečně poskytnuto dětem vyššího vzdělání. Poděšín přispívá na udržování této školy 9% nákladů. Do I. ročníku újezdní měšťanské školy chodí všichni žáci 6 postupného ročníku. Do II. ročníku udělali 3 žáci zkoušku. Od 1. června 1941 byla tato měšťanská škola přeměněna na újezdní.

15.3.1939.

Odevzdání našeho státu bývalým prezidentem Dr. Emilem Háchou do osudu Velkoněmecké říše.

Dne 16. července 1941začala akce s velkým “V”. To znamená, “Viktoria – Vítězství, které bylo všude vidět. Byl zaveden sběr odpadových surovin ve škole. Vládním nařízením ze dne 14. srpna 1941 se změnila organizace národních škol. Měšťanské školy byly změněny na školy hlavní. Do této školy mohlo choditi 35 – 40% žáků po ukončení 4 postupného ročníku národní školy. Hlavní škola je čtyřtřídní. Žáci kteří se nedostanou na školu hlavní, budou choditi dále do národní školy, kde postupně vychodí 8 ročníků.

Zima 35°C, nebylo ve školách pro nedostatek paliva vyučováno. Vánoční prázdniny trvaly od 19. prosince1941 do 9. února. Děti si chodili jen pro úkoly. Pravidelné vyučování nastalo 4.3. Od pololetí školního roku 1941 – 42 bylo nařízeno nové uspořádání vyučování, aby se mohlo vyučovati němčině již od 1. postupného ročníku. Jazyku německému se vyučuje v 1. a 2. postupném ročníku po 4 hodinách týdně, ve 3. 4. a 5. postupném ročníku po 7 hodinách týdně a v 6. 7. a 8. postupném ročníku se vyučuje po 6 hodinách týdně.

27.5.1942.

Byl spáchán atentát na generála německé policie Obergrupenfuhrera Reinharda Heydricha. Zranění podlehl 4.6.1942, v nemocnici na Bulovce, kde byl po zranění léčen.

1.7.1942.

11.4.1942

Proti přijmutí do svazku obce Poděšín Filipa Landy *30.3.1904 ve Zhoři není námitek. Rudolfu Roseckému bylo služné upraveno ze 600,-Kč na 1000,-Kč a pole které užívá.

Rok 1943. Zavedení letního času.

Od 1. října 1943 byl zdejší žňový útulek zrušen a místo něho byla zřízena mateřská škola. Učitelku udržovala nadále Ústřední matice školská. Místní školní rada měla na starosti věcný náklad.

Rok 1944.

Leden 1944, byl velmi teplý a deštivý. Vyschlé prameny se opět napojily vodou a zdálo se, že nebude žádná zima. V únoru začalo sněžit a trochu mrznout. Zvláště druhá polovina března se vyznamenala velikými sněhovými srážkami a vánicemi. Napadlo velmi mnoho sněhu. Silnice nebylo možno prohrnovat a na týden uvázla dodávka mléka do mlékárny v Hesově. Nikdo se neodvážil jeti za těchto mimořádných podmínek. Ještě 4. dubna se jezdilo na saních, ale po 4. dubnu nastalo tání. Následkem velkého množství sněhu, se zemědělské práce velmi zpozdily. Letní čas byl opět zaveden dne 3. dubna 1944. ráno toho dne ve dvě hodiny byly ručičky všech hodin posunuta o hodinu dopředu. Veškerý život byl nucen se tomuto času přizpůsobit.

Aby byla mládež vychovávána po vzoru německé mládeže, bylo zřízeno v Nížkově Kuratorium pro mládež od 10ti do 18ti roků.

Dne 1. září 1944, vylezl jedenáctiletý žák Josef Landa z čísla 58 na železný sloup elektrického vedení, i přes ochranné zařízení, které je ve výšce asi 2 metry na sloupě z ostnatého drátu. Chlapec vylezl až k elektrickým drátům, kterých se dotkl. Elektrickým proudem mu byla spálena ruka, která mu byla v nemocnici amputována až za loket.

Byl zaveden dne 2. října 1944, ve dvě hodiny ráno. Dnem 1. října 1944 byla rozpuštěna Ústřední Matice školská v Praze a všichni zaměstnanci byli propuštěni dnem 30. září 1944. Veškerý inventář i osobní náklad na mateřskou školu převzala obec.

Zabavování uhlí.

Zásobování uhlím bylo v šestém roce války velmi obtížné, proto se všechny zásoby uhlím zabavily. Dne 22. ledna 1945 přijely se saněmi dva členové Schutzpolicie a odvezli ze zdejší školy 9 až 10 q uhlí do Polné pro svoje skladiště. Ve školách se nesmělo topit, proto byly od 21. ledna 1945 dávány domácí úlohy. Úlohy se dávaly přes celý únor.

Když vítězná Rudá armáda vnikala stále více do Německé říše, prchali Němci jak jen mohli. Jejich propaganda je utěšovala, že přece jen zvítězí a vrátí se domů. Do Polné se sjelo spousta vozů, na kterých byly střechy, aby uložené věci uvnitř netrpěly deštěm. Na silnicích byly nepřehledné řady prchajících povozů. Bylo zakázáno říkati jim uprchlíci, ale “národní hosté”. Tito lidé se chovali v mnohých případech velmi sebevědomě až drze. V bytech našich lidí si dělali velké pohodlí, vypůjčovali si věci, které nevraceli, i mnohde zničili a proto se na ně nikdo netěšil. Do Poděšína přijel transport 12 vozů, se 70 uprchlíky dne 11. dubna 1945.

Obě třídy a učitelský byt byly vyklizeny, na podlahy dána sláma, ve třídě byl zařízen sporák na vaření. Majitelé lesů museli dodávat rozštípané dříví. Mimo školní budovu byly dvě rodiny a to v čísle 29. V obci byli uprchlíci-Němci z vesnice Nasiedel, okres Hlubčice. (Leobschütz), kteří odjeli dne 25. dubna, neboť Rusové se již přiblížili k Brnu. Uprchlíci měli z Rusů veliký strach a prý raději pojedou na západ, aby se vzdaly Američanům. Všichni odjeli z obce do Prachatic. Třídy po uprchlících se neuklízely, poněvadž se očekávali jiní uprchlíci a dokonce se proslýchalo, že na Českomoravské vysočině bude rozvinuta válečná fronta. Po dobu obsazení školy “národními hosty”, byla zadávána školním dětem úkoly v místnosti u pana Ladislava Landsmana, kam byla rovněž přemístěna mateřská škola. Takto bylo vyučováno až do 5. května 1945. Ke konci války byl velký nedostatek školních potřeb. Válka dostávala rychlý spád v neprospěch Němců, kteří se snažili odvrátit neblahý konec a proto vyráběli jim válečně důležité věci.

Ohlas velkých událostí – Zase svobodni.

5. květen 1945. V tuto sobotu bylo posloucháno z rozhlasové stanice Liblice volání o pomoc Čechům, kteří obsazovali tuto stanici. To byl signál, že přichází opět chvíle Českého národa. Bylo jisto že nová svoboda bude vyžadovat velké oběti a hrdinství. V Poděšíně hned bývalí vojáci jevili ochotu nějak pomoci české věci, ale nebylo zbraní. V Polné německá posádka uznala, že boj je již zbytečný a nemá námitek proti vyvěšení Československých vlajek. Tamní Národní výbor se hned ujal správy města. U nás rovněž se začaly vyvěšovat naše vlajky kolem 18 hodiny. Večer ve 20 hodin bylo veřejné shromáždění ve druhé třídě obecní školy. Praporčík Čsl. armády vv. František Sedlecký, jakožto předseda tajného Národního výboru v Poděšíně, vysvětlil význam historické události a utvořil revoluční Národní výbor o šesti členech. O dva dny později byl tento výbor rozšířen ještě o dva členy. Německé nápisy a nacistické obrazy byly ihned odstraněny.

V Praze povstal odboj proti Německu. Kdo měl rádio, poslouchal vlnu 415 m. byla právě neděle a všichni poslouchali rádio. Všichni jsme měli radost, když se Čechům odboj dařil, ale když Praha volala o pomoc spojence SSSR, USA, nebo Anglii, byla nálada velmi sklíčená. Ke sklíčené náladě přispělo velmi deštivé počasí, které trvalo celý den.

Praha byla dále v boji, ale už bylo jisto že zvítězí. U Rudolce několik lidí ze Sirákova a Janovic chtěli odzbrojiti německé vojáky, auto asi o deseti vojácích. Vznikla přestřelka při které byl zajat Alois Blažek ze Sirákova. Pak někdo vykřikl, že jedou oddíly “esesáků”. V obci nastal zmatek, lidé prchali s ranci do polí. V Poděšíně se podařilo Národnímu výboru občany uklidnit. Tohoto dne bylo již v obci šest pušek, nějaké náboje a poškozený kulomet po němcích kteří již opouštěli svoji armádu.

Praha je osvobozena. Vřelý dík hrdinné Rudé armádě, která rychlým postupem od Berlína udělala konec nacistickému řádění. Také u nás bylo toho dne velmi rušno. Ráno od půl osmé spěchala přes Poděšín německá vojska před Rudou armádou, která postupovala od Brna. Naší obcí projíždělo mnoho vojenských aut, povozů, motocyklů,tanků a pancéřových aut. Útěk němců byl zběsilý a trval nepřetržitě asi do dvou hodin odpoledne ve směru od Polné do Nížkova. Všichni chtěli dojeti do západních Čech a vzdát se Američanům.